Kecálek
Každý věk dítěte má svoje kouzlo. Určitě tuhle větu moc dobře znáte, možná jste ji i vy už někdy použili a většina lidí Vám řekne, že je to pravda. V každém období dětského života lze najít něco, kvůli čemu je to či ono dítě roztomilé, ať už jsou mu tři měsíce nebo tři roky.
Manželka říká, že nejoblíbenějším časem dětského života je pro ní doba miminka. Všechny ty buclaté ručičky, nožičky, nemotorné pohyby, až zvířecí skřeky či neurčité úsměvy. Tohle všechno miluje asi ze všeho nejvíc. Dobu, kdy je Váš Junior ještě naprosto nezkažený a na Vás naprosto fixovaný. Já to mám jinak. Samozřejmě i já miluju a s láskou vzpomínám na to, když náš miláček ještě neuměl nic říct a jen na mě v tichosti zíral a usmíval se. Musím ale přiznat, že období, kdy se z jeho pusy stal nelítostný kulomet a vychází z něj jedna hláška za druhou je pro mě ještě lepší.
Vlastně si tak říkám, že to co potřebuje, tak o to si prostě řekne. Naučil se krásně říkat jogurtík a má tak vlastně jistotu, že vždycky dostane něco ke svačině. Po manželce podědil hromadné požírání lusků, takže budu asi muset brzo někde vysadit pole, aby nás to nestálo měsíčně několik tisíc. Sranda byla i když se nepozorovaně dostal manželce do kabelky a místo svého jednoho bonbonu na den jí rozkradl půl pytlíku Haribo. No a když chce nakojit, tak prostě jenom řekne: Dej dudy. Nejvíc si mě ale samozřejmě získává tím, když se po náročném dni v práci vrátím domů, otevřu dveře a už z dálky slyším to jeho tatínku. To je asi nejkrásnější slovo, které se zatím naučil.... Nechci působit namyšleně, ale je to tak.
Pryč jsou už i doby, kdy jsme s ním vyšli ven a někam jsme se přesouvali pomalým tempem. Když nasadí svůj rychlý běh, tak už mu pomalu nestačíme a máme co dělat, abychom hy chytili. Když si vleze na dětské hřiště, tak nás překvapuje jak rychle a jednoduše se dostane tam kam potřebuje. Myslím, že budeme mít opravdu co dělat, abych to jeho tělíčko udrželi co nejdéle bez nějakého zranění. Ale tak zase na druhou stranu, každý jsme si tím prošli. Párkrát jsem spadli, odřeli se, prostě se tak nějak obouchali. To je prostě dětský život. Tak to chodí.
Konečně se u nás snad i usadilo léto a tak to vypadá, že už budeme moci začít chodit častěji k vodě. Lásku k vodě zdědil Junior po manželce, ale zatímco ona i já jsme v případě studené vody hodně citliví, tak Juniorovi je nějaká studená voda úplně jedno. Byli jsme teď na koupališti a ani jsme se nestačili pořádně rozkoukat a on si to už šinul do vody a bylo mu jedno, kolik má stupňů. Prostě se nerozpakoval a během pár vteřin byl tam. No všichni nám říkají, že nám ten melounek ještě ukáže. Těším se :-)