Stojí to za to
Nedávno jsem tady mluvil o tom, jaké to asi bude až náš Junior přestane využívat výhod držení se za ruce, pustí se a bude chodit už úplně sám. Uběhlo jen pár dní a už se tak stalo. My s manželkou opravdu nemůžeme říct nahlas nic, protože cokoliv řekneme, tak se brzo stane.
Junior začal opatrně. Krůček, dva, tři, co kdyby spadl a něco si udělal. Ale jak už to bývá, stačilo mu jen pár dní rozkoukávání a je z něho teď chodec první kategorie. Jakmile zjistil, že tenhle způsob pohybu v sobě nenese skoro žádná omezení a že se vlastně nemusí ohlížet na to, kam ho já nebo moje drahá polovička dovedeme nebo doneseme, tak začal tomuhle druhu pohybu věnovat všechen svůj čas a je ohromně těžké ho zastavit. Pohybovat se někde venku, popřípadě v krámě, je teď hodně těžké. Většinou to dopadá tak, že jeden z nás nakupuje a druhý hlídá Juniora, aby z regálů nesundal všechny skleněné věci a aby neochutnal všechno ovoce, které tam leží na pultu, popřípadě aby ho s láskou nerozmačkal na maděru v ruce.
Není teď prostě vůbec jednoduché mu stačit a pohlídat všechno, co dělá. Navíc je to docela zvíře a tak to hlídání obnáší velkou míru úsilí a večer už pak doma těžko popadáme dech, hlavně manželka. Má jediné štěstí, že je to obrovský slaďouš a všechny ty jeho vylomeniny mu zatím tak nějak promíjíme, protože stačí, aby se Vás podíval těma svýma modrýma očima a přidal svůj kolozubý úsměv a srdce Vám zjihne i kdyby udělal tu největší vylomeninu na světě. Naštěstí se zatím celkem udržuje v normě, Takže na něj nemusíme často zvyšovat hlas a to je dobře. Doufám, že to půjde co nejdéle. Protože to nemám rád. To neznamená, že to na mě rodiče nepoužívali a nebo to, že i já to často používám, ale doufám, že ve vztahu k Juniorovi tomu bude trochu jinak. Dítěti jste přecejen tak trochu vzorem a snažíte se být kvůli němu a pro něj lepším člověkem. Každopádně mě to otcovství čím dál tím ví baví.
Ne, že bych si Juniora neužíval i jako miminko ale tyhle chvíle, když už je z něj můj velký chlapák jsou ještě krásnější. Můžete společně podnikat víc a víc věcí a čím dál tím víc s Vámi ten Váš drobeček vše prožívá. Mluví na Vás tou svou hatmatilkou, usmívá se na Vás, tancuje s Vámi, zpívá a vy se nemusíte cítit vůbec trapně, protože on to bere úplně jinak. Je to prostě krása, kterou všem doporučuji. A je teď úplně jedno, jestli se Vám narodí holčička nebo chlapeček. Jakmile se z Vás jednou stane taťka a ten Váš poklad denně píská tatí, tak ten život stojí za to....